Zpět

       Můj životopis


Jmenuji se kaplička Svaté Ludmily, ale dobří přátelé z dědiny mi říkají Liduška. Mám-li o sobě něco povyprávět, musím začít se vzpomínkami již z mého prenatálního věku. Byla jsem zplozena v mysli mého stvořitele Vaška Hučíka někdy v půli května LP 2018
v autě po cestě domů mezi Veselím n/Mor. a Blatnicí. Jak se říká, ihned přeskočila jiskra, tak říkajíc na první pohled. Už tu noc se můj stvořitel začal mazlit a hrát
s tvarem mého útlého těla. V hlavě se mu honilo tisíce představ, následovaly stovky nákresů a malůvek na papír i v počítači. Mazlil se s každým mým detailem.
01
Mnohokrát si vyjel na nejvyšší kopec k Háju, aby se porozhlédl po nejvhodnějším bodu na zeměkouli, které by mě bylo hodno. No tedy ale povím vám, když mě poprvé řekl kde budu trávit chvíle mého života, tak mě vomejvali! Neudržovaná mez nad kostelem připomínala spíše zarostenou džungli, než důstojné místo pro mne. Co vám mám povídat, sami se podívejte na první letecký snímek někdy z roku 2016, neboť tam ještě není zbudována cyklostezka.
02
Druhý letecký snímek lze datovat podle vegetace na květen 2018, kdy už byla cyklostezka hotová.
03
Třetí letecký snímek je asi z 30. srpna 2018 neboť je na něm již zachycen můj betonový základ. V tom roce na poli za mými zády pěstovali slunečnici.
04
Stvořitel oznámil v červenci zastupitelům, že vytvoří umělecký monument, tak aby mu vytvořily stejné podmínky jako ostatním tvůrcům. Neřekl, co to bude, ani kde to bude, jenom sdělil, že to bude příjemné překvapení. Teprve 21. srpna, od Rusů napadení, se pustil do výkopových prací. Husté křoví se nakonec ukázalo jako výhoda. Pomalu jsem rostla do své krásy a přes hustý porost kolemjdoucí ani nevěděli, že se za trnkovým keřem něco děje. Stvořitel si mě ani jednou nevyfotil a nebýt Tondy Hanáka z Blatnice, který přijel provést „stavební dozor“ a udělal pár fotek, tak nemám vůbec nic.
05
Vidíte to lešení, co si ke mně postavil? To proto, aby bylo pořádně stabilní a pevné pro takovou persónu. Pořádně ho zakotvil do země, aby ho někdo neukradl. Pssst, něco vám pošeptám. Nakonec jak to lešení rozebral a měl ho složené na zemi tak mu ho stejně někdo v noci šlohnul. Káravě se pak na mě podíval, jak jsem to hlídala! Ale stejně jsem na něm poznala, že ho to moc nemrzí, alespoň se nemusel trápit s jeho úklidem. Teprve v takovém stavu zhotovení jsem byla na svátek Ludmily 16.září 2018. Přitom už dnes jsem se měla nechat odhalit. Stvořitel byl hodně mrzutý, že přecenil své schopnosti a síly a že se překvapení nekonalo, kdy mělo. Překvapen byl jen on sám tím, jak pomalu rostu.
06
Marně si pomýšlel stvořitel, že o dvanáct dnů později na jeho svátek Václava 28. září budu již v gala, ale ani tento termín ještě nebyl ten správný. Ještě více termínů nebylo těch správných konečných. Takto jsem vypadala ve svátek Václava. Sice jsem tam už stála jako za roztaženou oponou, když vyřezal to křoví, oblečená do šedého spodního prádla hrubé omítky s velkým armovaným kšiltem na čele. Dokonce jsem už měla obložený i sokl. Jenže stále ještě nedodělaná. Už jsem z toho začala být nervózní i já. Zima na krku a já ještě bez čepice. Takto lidé ještě ve mně kapličku nepoznali. Mezi lidmi se povídalo, že jsem podstavec pod sochu stvořitele v životní velikosti. No to bych to teda chytla službu! Další příhodný termín vhodný k odhalení se jeví 28. říjen v den výročí sto let státnosti. Jeto ještě jeden měsíc k dobru. Ale nebyl.
07
Ještě dlouhé tři měsíce od Václava trvalo, než mě na čelo posadili šindelovou čepici s křížkem. To už byl podvečer a hodně šero, ale podařilo se mu to nasadit hned napoprvé. Ještě než přivezl střechu tak připevnil na kapličku mé jméno „Sv. Ludmila“. Lidičky, já vám byla v ten okamžik na sebe tak strašně pyšná. Radostí jsem se mohla zbláznit. Na druhý den 19. prosince L.P. 2018 přišla pro mne ta největší životní sláva, jak se říká den D. Můj Křest. Teprve až po obědě připevnil moji zlatou nosatou bystu na obdiv lidem, ale dlouho jsem se na ten krásný svět nekoukala, hned mě zahalil, bílím plátnem, co pak jsem nějaká Fátima, nebo co, prý aby na mě nebylo vidět. Tak proč mě teda postavil?
09
V ten den byl kolem mne velký frmol, jenže já přes ten hadr nic neviděla. A najednou jako by vyšlo slunce. Dvě hodné Ludmily mě vysvobodily, odstranili tu plachtu. Pánečku, tam vám bylo lidí, já čuměla jak puk. Kněz, starosta i se starostkou, mladí, staří, stoly plné jídla a to všechno kvůli mně. Kněz přistoupil blíž, pokropil mě a požehnal mě, ať ochraňuji všechny lidi a ať se za ně přimlouvám.
10
Právě jsem se narodila. Pro lidi jsem byla opravdu velkým překvapením, jednak tím že nejsem podstavec, ale kaplička. Že nejsem panenka Maria, ale Ludmila a že jsem taková hezká zlatá svatá tak jak si mě stvořil můj stvořitel. Byli udiveni, že i tu mou hlavu vymodeloval on sám. Od tohoto okamžiku jsem s plnou zodpovědností přijala na své břímě povinnosti mě přisouzené.
11
Ještě než se hosté rozešli domů, zapálili mi u nohou spoustu svíček. Musel to být na mne zdálky okouzlující pohled, jak jsem tam uprostřed tmavé noci stála celá osvětlená s měsíčkem nad hlavou. Co na tom, že stvořitel ještě nestihl dodělat chodník, na tom významném dnu to krásy neubralo.
12
Přišla moje první zima kterou jsem přestála bez jakýchkoliv obtíží. Vidíte jak mě i ten bílý závoj sluší. To mě přišel v lednu 2019 vyfotit sám pan starosta. Toho jsem si hodně považovala a bylo to pro mne příjemné překvapení. Šindele na střeše přečkaly bez úhony všechny vichry, a že jich letošní zimu ale bylo.
13
Přišlo jaro, na poli za mnou se pomalu začalo zelenat ozimé žito. Chodníček od cesty ke mně byl ještě stále vysypaný jen štěrkem a kolem základu musí stvořitel ještě dosypat spoustu pěkné hlíny. Po mojí levé ruce máte možnost vidět zarostené houštiny, hromadu kamení a stavební sutě. Zapamatujte si, kde stojí ten betonový sloup a co je kolem něj. Tak tam prý má být někdy sádek, tak nato jsem teda hodně zvědavá.
I když tady na tomto místě jak dnes stojím já, to bylo nemlich to samé a dnes tu hrdě a ztepile stojím jako na jevišti.
14
Ani po mojí pravé ruce nenasvědčuje nic tomu, že tam jednou bude vzhledné a příjemné místo. Ale nepředbíhejme, to musíme ještě dva roky počkat.
15
Tady jsme byli uprostřed léta 2019. Na poli za mnou bylo již po žních a po mojí pravici vyrostla slunečnice, patrně se tam zatoulalo semínko z předešlé úrody. Ty dřevěné kolíky do země zatloukl pan stvořitel, aby si rozvrhl, kde nasadí růže. Štěrk na chodníku prorostl travou, a pokud má být chodník ke mně hotov do svátku Ludmily tak je nejvyšší čas aby začal. Nějak se mu do toho nechce. Jak ho znám tak to zase bude honit na poslední chvíli.
16
Áááá pozor, začíná se něco dít s chodníkem. Jako fajn, jen kdyby už nebylo 28. srpna a za čtrnáct dnů bude mít Ludmila svátek. Kámen svážel ze všech polí
i z celé dědiny, kopaly se právě výkopy pro el. kabel
a k vodojemu zase kopaly výkop pro nový vodovod. Takže kamení bylo k sehnání dost. Dva obří kameny přivezl z chodníku před Symerským . Dva cikáni měli co dělat aby ty dva kameny naložili, tak byly těžké. Stvořitel oba ty kameny usadil do prostřed chodníku úplně sám. Ale měli jste ho slyšet, jak přitom funěl, skučel a …. Ale dal je tam! Předtím si ale vyznačil tvar chodníku a dovnitř si jen tak nasucho skládal kamení, aby věděl, kdy ho bude dost. Stvořitel makal jak motorová myš a dny utíkali jako splašené koně. Vždyť jsem to říkala, že to tak nakonec dopadne.
18
Co naplat nezbývá mi než se stvořiteli omluvit. Opravdu jsem den před mým svátkem dostala krásný kamenný chodníček. Od cesty až ke špičkám bot. Dokonce stihnul i dosypat hlínu kolem mne i chodníku a urovnat ji. Ba dokonce nasel i trávu! Ne, tráva mu ale za den nenaroste. Ludmilám se chodník líbil a hned to společné foto se mnou bylo vzhlednější.
19
Trávník měsíc po oslavě už hezky vzešel. Zapamatovali jste si ten betonový elektrický sloup,
v jaké houštině stál před rokem? V říjnu 2019 už byl solitér, ale stvořitele ještě čekalo vytrhání pařezů, které čněly ze země a odvoz hromady kamení. Od té doby už se před cyklisty, kteří sem přijedou, zamnou, nemusím stydět, už je kolem mne docela úhledně.
20
Opět se zaměřte na ten betonový sloup. Z této strany je lépe vidět hrbolatý terén kolem něj a za ním je vidět
i ta hromada kamení na odvoz. A ta vzadu, ta krásná štíhlá mladá dáma jsem prosím pěkně já.
21
Když stvořitel 19. října 2019 sadil růže, tak zrovna šli kolem turisti z Olomouce. Moc jsem se jim líbila a ten pán v té šedé mikině měl v kapse odtržené půl stránky z novin, kde jsem byla vyfocena a kde se o mně tuze moc hezky psalo. To jsem se poprvé viděla na vlastní oči, jaká jsem krasavice. To víte, já tu zrcadlo nemám. Všichni i se stvořitelem se nalepili na mě a fotili se spolu semnou. Za tři dny mi od té paní přišel krásný dopis, najdete ho tu někde na stránkách. V rubrice „Napsali nám“.
22
Tady na mě není nic k vidění, ale jen vám chci ukázat, tam úplně vpravo dole na fotce, ty malé černé hromádky nejsou krtičince, ale to tak můj stvořitel zasypal hlínou růže na zimu. Zamnou v poli,
vzrostla už ozimá řepka, která mě na jaro až pokvete, vytvoří velkou žlutou vlečku.
23
Zima byla mírná a brzy přišlo jaro. Narcisy a tulipány, co zasadil na podzim ,už rozkvetly.
24
Psal se 17. duben 2020, stvořitelova manželka měla narozeniny. Přišli sem spolu za mnou, jestli můžou u mne zasadit lípu? No to se ví, že ano, vykřikla jsem od radosti. Alespoň tu na mne nebude celý den prát slunce, až vyroste. Poutníci se taky rádi skovají do jejího stínu. Přiložili k ní velké kameny, aby ji zemědělci nevyorali, než vyroste.
25
O měsíc později 21. května, přišel i s kamarádkou, Iveto na ni volal, a po mojí pravé ruce vysadili spolu druhou lípu. Řekli mi, že jedna lípa, že by to bylo z estetického pohledu takové nevyvážené a že nám tu ve třech bude veseleji. Potěšilo mě to, tak jsem jim poděkovala. Na fotce tu lípu vidíte vlevo na pomezí trávy a pole. U kořene má velký kámen.
27
Tento rok si pro mě můj stvořitel připravil obzvlášť překvapivý dárek k mému svátku. Celé léto se tam nedaleko ode mne hrabal v zemi. Malý náklaďák přivezl beton, a zase byl v zemi základ jako tenkrát pro mne. To bude asi zase nová kaplička, ale pro koho. Přistihla jsem se, že žárlím, že už mi nebude věnovat tolik pozornosti jako dřív. Když tu nebyl, tak lidé, co chodili kolem, taky mluvili o druhé kapličce. Od června se ale nic nedělo, ze země vyčníval jen ten základ. Přiznávám, nechal mě pěkně projít varem. Najednou jsem slyšela divný hukot, podívala jsem se ke kostelu, a on sem couval kamion. Přivezl palety s něčím těžkým, placatým, a já jsem se už zvědavostí nemohla dočkat, co to bude. Bylo úterý 8. září, hezký slunný den. Zrovna v ten den se mu podařilo domluvit stavební traktor JCB který mu přivezl dostatek hlíny na dorovnání terénu kolem betonové podesty. Ještě ten den do té hlíny zasel trávu, kterou chodil každý den dvakrát kropit. Ale co to je na těch paletách? Hořela jsem již nedočkavostí. Na druhý den s ním přijeli dva kamarádi a z dílů na paletách složili stůl a dvě lávky z betonu v imitaci dřeva. Bylo mě až hanba, že jsem mu křivdila. Šikovný je ten můj stvořitel.
28
Světe div se on mu ten trávník za těch osm dnů, co zbývalo do mého svátku, opravdu dost vyrostl. Hosté ani nepoznali, že ještě před týdnem tam byla jáma kolem podesty. Každý den tam přivezl šestnáct velkých konví vody z obecní pumpy u zastávky.
29
Takto jsem byla nastrojená na svůj svátek 16. 9. 2020 a očekávala jsem kamarádky Ludmily a gratulanty.
No a od této poslední oslavy mého svátku si tu tak spolu žijeme, já, stůl a dvě lávky, dvanáct růží a dvě malé lípy. Abychom byli, vždy připraveny potěšit oko a ovlažit duši poutníka.

Co nás tu asi spolu čeká a co nás nemine?
30
Tato fotka je zajímavá zase jen tím betonovým sloupem, o který už šlo po dvou letech opírat kola.
31
A zde pro vás musí být orientačním bodem zase tentýž betonový sloup, abyste měli představu, jak velkou proměnou si tento píď země za dva roky prošel pod rukama mého stvořitele. Při poslední oslavě už tam parkovalo několik aut.
33
Když jsem spolu s Ludmilami slavila u mě svátek, tak jsem si všimla, že i na protějším kopci měl kolega Sv. Urban u svojí kapličky taky nějaký velký mejdlo. Hostů tam měl až až, plný autobus. Hold lepší oddíl.
34
Už potřetí za mnou přišly Ludmily z Blatničky v den našeho svátku, abychom jej spolu oslavili. Jako pokaždé se můj stvořitel nenechal zahanbit a kromě řízku se salátem a pití co hrdlo ráčí, měl připraveno pro Ludmily i jedno překvapení.
35
A věru nebylo to překvapení jen tak ledajaké, stvořitel pro nás Ludmily stvořil veselou písničku. Děvčata to měla tak krásně nacvičené a vítr se jim to snažil pokazit, seč mohl, ale zpěváci se nedali. Písnička byla natolik roztopášná, že kdybych nebyla z kamene tak bych si z fleku skočila.